Naše země nevzkvétá ... ano, tato slova si za pár týdnů připomeneme. Mohli bychom je beze zbytku zopakovat. Ne bez uzardění. A tak se stále častěji ptám - Co se změnilo od doby pádu komunismu? A padl doopravdy?
Stále jsou vznášeny požadavky na stát, aby zabezpečil ty, kdo NEMOHOU. To je správně.
Pokud tuto úmluvu nebudou zneužívat ti, kdo mohou, ale nechtějí.
Naprosto všichni si musí uvědomit, že naše společnost se dnes rozdělila na dvě přibližně stejné poloviny. Jednu, která je na státu závislá, a druhou, která tím STÁTEM JE. Jen POLOVINA z nás udržuje chod CELÉHO STÁTU. Pokud ta závislá část volá po tom, aby jí bylo pomoženo VÍCE, zároveň žádá, aby ti členové jejich rodin, kteří stát financují, měli MÉNĚ. Stačí, když si představíte obyvatele vašeho paneláku nebo vaší ulice - a jen si je rozdělíte, na ty, kdo do zaměstnání chodí a ty, kdo ještě nebo už nepracují. Nebo začněte počítat členy své rodiny, včetně svých tet a strýců a dětí jejich dětí.
Kde zůstal stát jako instituce? Stát rezignoval. Nemáme už sice povinnost pracovat, ale z ústavy NEZMIZELO PRÁVO NA PRÁCI. Velké části nezaměstnaných by bylo pomoženo, pokud by existovala vhodná pracovní místa. Místa pro lidi se základním vzděláním. Jak je možné, že v době institutu veřejně prospěšných prací, dokázala malá obec využít osm lidí (patnáct půlúvazků) jako uklízeče, údržbáře a další pomocné síly? Jak je možné, že je dnes už nezaměstnává?
Co se změní, pokud místo dávek a ztráty pracovních návyků, dostanou mzdu? Pro rozpočet státu v globálu nic - jen stejné finance nepůjdou z kolonky dávky, ale z kolonky mzdy. A my budeme mít lépe uklizené obce a možná i vztahy. Ti, kdo TVOŘÍ stát, snad docení ty, kdo se k nim takhle přidají. Státním zaměstnancem je nejen ten nenáviděný úředník - ale i pečovatelka nebo záchranář.
Pro ty z vás, kdo chcete začít s obehranou písničkou o vzdělání a zaměstnanosti mám otázku
JAKÉ VZDĚLÁNÍ OČEKÁVÁTE OD PEKAŘE, UKLIZEČKY NEBO POPELÁŘE?
Děkuji vám všem, kdo nemáte akademický titul a přesto jste ochotni vstát v hluboké noci, abych se "ráno"i uprostřed zimy dostala bezpečně do práce, mohla si cestou koupit čerstvý rohlík a je postaráno o mé nemocné přátele.
Před těmi pětadvaceti lety jsme měli jednu obrovskou devizu, které se stát nenápadně zbavil. Existovala tu řada pracovních míst bez zvláštního nároku na vzdělání - a přesto potřebných. Stát by měl taková místa stále spravovat. Aby každý, kdo pracovat chce, pracovat mohl.
