aneb všichni jsme malé děti a malé děti jsou štěňata. Je to už dávno, co jsem zaznamenala myšlenku, že malé děti by měly být vychovávány jako štěňata. Ne, že by měly být uvázány u boudy, nebo cvičeny na povel. Ale pro štěně je nejdůležitější piškotek a podrbání mezi ušima. Plnou misku a teplý pelíšek neřeším - ten k tomu mít štěně prostě patří.
Lituju, že jsem tuhle myšlenku potkala až poté, co první potomek odrostl. Možná by bylo všechno jinak.
Rodič je pro malé dítě BŮH - za pochvalu by se rozkrájelo, skočilo z pátého patra (jenom usnout včas ho asi nedonutí nic).
Představte si sebe jako malé dítě... je ráno. Obujete si bačkůrky "nenene, máš je jako kozí nohy".
O čem to ta máma mluvi? Co jsou to kozí nohy?
Jiné ráno, obujete si bačkůrky.... a máma nic.
Udělala jsem to dobře? Nebo ne? Tak si sednete a bačkůrky přehodíte - áááá ÚSPĚCH! máma se rozesmála! a vzala do ruky tu blýskavou věc a někomu říká "představ si, zase si obula bačkůrky jako koza" - úsměv od ucha k uchu! JO! to bude ono! má radost.... to si musím pamatovat!
Svět je pro děti velké bludiště. Každá "práce" má tolik možností - a správná je většinou jen jedna z nich.
Chvalte své děti za to, co se jim povede - jen tak budou vědět, že po nich chcete PRÁVĚ TOHLE.
Zapomeňte na uštěpačnost - "to se ti povedlo" má zaznít právě jen tehdy, když se to povede. Dítě to jinak bude vnímat jako pochvalu a příště se o to pokusí znovu (bylo to přece dobře). Když se něco nepovede, "udělejte to ještě jednou a spolu" a zase se pochvalte "to se nám to povedlo" ... i snaha se cení. Protože povzbudí k opakování.
Vzpomeňte si na štěně - dítě nepotřebuje nutně piškotek - ale pochvalu.
A jen tak mezi námi.... Taky jste rádi chváleni?
